Kdybychom měli uvést to nejpodstatnější, co se na poli vědy a lidského poznání událo za posledních pět set let, nejspíše bychom nevynechali následující:
- Mikuláš Koperník (1534) přišel s šokujícím tvrzením, že Slunce, nikoliv Země, je středem planetární soustavy.
- Charles Darwin (1859) objevil, že vše živé, včetně člověka, se vyvinulo z nižších forem.
- Gregor Mendel (1865) objevil zákony dědičnosti.
- Albert Einstein (1905) odhalil, že hmota a energie, čas i prostor jsou relativně proměnné.
- Edwin Hubble (1929) jako první postřehl rudý posun galaktických spekter, který vedl k formulaci teorie Velkého třesku.
- Francis Crick a James Watson (1957) rozluštili genetický kód.
Myslím, že k tomuto (subjektivními a neúplnému) výčtu velkých vědeckých objevů můžeme směle přidat hypotézu Gaia, kterou zformuloval v roce 1979 britský fyzik James Lovelock. Poukázal tím na vzájemnou provázanost biosféry a geosféry. Planeta Země se chová jako velký živý organismus, který lidé svou dnešní činností smrtelně ohrožují.
James Lovelock tvrdí, že systém Země funguje jako jednotný samoregulační systém složený z fyzikálních, chemických, biologických a lidských prvků. Interakce a zpětné vazby mezi jednotlivými komponenty jsou komplexní a vykazují časovou a prostorovou variabilitu na mnoha úrovních.
Gaia je tenká sférická slupka hmoty, která obklopuje žhavý vnitřek. Začíná tam, kde skalnatá vrstva zemské kůry přechází v magma horkého zemského jádra, asi 160 km pod povrchem, a pokračuje dalších 160 km ven směrem do vesmíru.
Zahrnuje i biosféru a je to dynamický fyziologický systém, který udržuje podmínky pro život už více než tři miliardy let. Hypotéza Gaia vidí biosféru jako aktivní adaptivní systém, který je schopen udržet Zemi v homeostáze (v rovnovážném stavu).
To je velký rozdíl od pojetí světa jako stroje, který se díky tehdejším objevům ve fyzice, astronomii a matematice prosadil v 16. a 17. století a v myslích mnoha lidí přežívá dodnes.
Název Lovelockovy hypotézy asi není úplně šťastný. Gaia je v řecké mytologii bohyně země. Proto se někteří lidé domnívají, že Lovelock považuje systém Země za jakýsi živý superorganismus (podobně, jako např. bakterie v našem zažívacím traktu jsou součástí většího organismu, našeho těla, jsme i my součástí Gaii). To je však nedorozumění.
Lovelock nikdy netvrdil, že by Gaia byla živá bytost. Jak sám říká, „nikdy to nebylo víc, než metafora, o nic vážnější, než myšlenky námořníka, který mluví o své lodi v ženském rodě“.
James Lovelock původně řadu let zkoumal pro NASA možnosti života na Marsu. To jej vedlo k přesvědčení, že život na Zemi je nesamozřejmá událost, je jedinečný (i když ne nezbytně jediný ve vesmíru). Toto jej inspirovalo k vytvoření hypotézy Gaia, kterou se proslavil. Nicméně to nebylo jeho poslední slovo.
Ve svých 86 letech publikoval knihu „Odplata Gaii“ (Revenge of Gaia, česky vyšlo pod zavádějícím názvem „Gaia vrací úder“), kde nás vyzývá, abychom se postavili čelem smrtelnému nebezpečí, které představují klimatické změny.
Byl první celosvětově známou vědeckou osobností, která tvrdí: „Už je pozdě na trvale udržitelný rozvoj, my potřebujeme trvale udržitelný ústup. ... Popíráme fakt, že Země je nemocná, že má horečku, kterou způsobil lidský mor. ... Pokud se nedokážeme o Zemi postarat, postará se o sebe sama tak, že nás prostě vyhostí.“
Lovelock tedy ve velmi pokročilém věku na základě celoživotních zkušeností zformuloval alternativu k udržitelnému rozvoji, koncepci udržitelného ústupu (sustainable retreat). Jeho intelektuální svěžest a schopnost poutavě i provokativně formulovat myšlenky mu upřímně závidím.
Nemusíme s ním jistě zdaleka ve všem souhlasit. I pro environmentalisty a ekology je vlastně kontroverzním autorem, protože je velkým zastáncem jaderné energetiky, která by měla nahradit fosilní paliva.
Mnoha lidem z akademického prostředí také nejspíše zvedne krevní tlak jeho vysvětlení, proč selhala naše hlavní pojistka, na kterou jsme spoléhali – věda. Věda je poslední dvě staletí sama handicapována rozdělením do mnoha různých disciplín, z nichž každá je omezena jen na zkoumání nepatrné plochy planety a koherentní pohled na Zemi úplně chybí. Proto se průkopnická odhodlanost těch, kdo ohledně klimatických změn bili na poplach, setkala s minimální podporou průměrného vědeckého managementu.
James Lovelock se 26. července dožívá požehnaného věku 102 let. Před dvěma týdny s ním odvysílala půlhodinový rozhovor britská rozhlasová stanice BBC, ve kterém potvrdil, že je stále inspirativní osobností s obdivuhodným přehledem o současném světě. Ať je tomu tak co nejdéle. Vše nejlepší k Vašim narozeninám, pane Lovelocku!