Před dvěma tisíci lety stál Kristus v Jeruzalémě před místodržitelem Pilátem. Na jeho slova „já jsem se narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě“, Pilát odvětil: „Co je pravda?“ O chvíli později odsoudil Krista k smrti ukřižováním, přestože dobře věděl, že je nevinný.
Ten alibismus a relativizace hodnot, které se nám právě nehodí, se táhne staletími, až do dnešních dnů.
Když koncem února zaútočilo Rusko na Ukrajinu, muselo být jasné každému, kdo je aspoň trochu při smyslech, kdo je agresor a kdo napadený. Přesto řada politických i náboženských představitelů události relativizovala, když už je nemohla přímo popírat.
Velkým překvapením bylo, když hlava katolické církve, papež František, dlouho váhal s explicitním odsouzením ruské agrese a pak, počátkem května v rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera dokonce uvedl, že k válce přispělo „štěkání NATO u ruských dveří“.
Proč taková relativizace zla? Papež František si získal srdce stamiliónů lidí, když už ve třetím roce svého pontifikátu (v roce 2015) vydal odvážnou encykliku „Laudato si´, která je zaměřena na životní prostředí, na naši odpovědnost vůči planetě Zemi a životu na ní. Zde se vyjadřuje velmi jednoznačně, ve shodě s Kristovým požadavkem „Vaše slovo buď ano, ano – ne, ne; co je nad to, je ze zlého.“ (Mt 5, 37)
S veškerým respektem k nejvyššímu představiteli katolické církve, relativizace ruské agrese připomíná spíše Pilátův přístup.
Od konce srpna je navíc zřejmé, že nešlo o ojedinělé uřeknutí či „úlet“. Když byla v Moskvě zavražděna hlasatelka i spolutvůrkyně ruské propagandy Darja Duginová, papež František ji označil za nevinnou oběť války a rusko – ukrajinský konflikt nazval „šílenstvím ze všech stran“.
Ať už bombu pod auto Duginové nastražil kdokoliv, jedná se o teroristický čin. Ale Duginová rozhodně nebyla nevinnou obětí války, to ani náhodou. A označit hromadné zabíjení a plošné ničení ukrajinských měst a vesnic brutální dělostřeleckou palbou za „šílenství ze všech stran“ je velmi smutné (diplomaticky řečeno).
Co asi po takových slovech cítí Ukrajinci trpící konfliktem? Jak se asi nyní cítí na Ukrajině řečtí katolíci, kteří uznávají autoritu papeže? Je jich více než pět miliónů.
Jestliže papež František relativizuje největší vojenský konflikt v Evropě od konce druhé světové války, hlava ruské pravoslavné církve, patriarcha Kirill, má jasno. Ruskou invazi na Ukrajinu podporuje a o konfliktu mluví jako o boji dobra se zlem. Že se jedná o boj dobra se zlem se s patriarchou Kirillem jistě shodneme, jen za příčinu zla považujeme agresora, nikoliv napadeného.
Západní civilizaci a její hodnoty považuje patriarcha Kirill za zdroj veškerého zla a tvrdí, že Ukrajince a Rusy proti sobě poštvala Severoatlantická aliance. Rusy, Bělorusy a Ukrajince považuje za jeden národ a jen nepřátelé zvenčí se snaží Ukrajincům namluvit, že nejsou součástí ruského národa.
Co na to říct? Snad jen to, že právě probíhajícím konfliktem Rusové definitivně ztratili srdce Ukrajinců, ztratili jakékoliv zbytky sympatií a pocitů sounáležitosti, které snad ještě do začátku války mohly existovat.
Pokud patriarcha opravdu řekl, že „Rusko ještě nikdy na nikoho nezaútočilo a nemá také v úmyslu proti někomu bojovat“, je to lež. A v Bibli je jasně napsáno, kdo je otcem lži. Pokud bychom měli absurdnost Kirillova výroku vyjádřit světským, nikoliv biblickým jazykem, pak „pokud tvrzení odporuje realitě, tím hůře pro realitu“.
Majetek patriarchy Kirilla je odhadován na čtyři miliardy dolarů. I kdyby byl získaný legitimní cestou, pro představitele významné křesťanské církve je to problém. Máme následovat Krista, nebo se o to alespoň snažit. Jak důvěryhodné by bylo Kristovo učení, kdyby hlásal pokoru, dobrovolnou skromnost a sám byl miliardářem?
Dále byl patriarcha Kirill od 70. let 20. století prokazatelně spolupracovníkem sovětské tajné služby KGB pod krycím jménem „Michajlov“. A opět, jak důvěryhodné by bylo učení zakladatele křesťanství, kdyby se prokázalo, že byl agentem římských utlačovatelů?
V Matoušově evangeliu je uvedeno: „Po jejich ovoci je poznáte. Dobrý strom nemůže nést zlé ovoce, a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.“ (Mt 7, 16 – 18) Myslím, že moskevský patriarcha již začíná sklízet, co zasel. Koncem května rada ukrajinské pravoslavné církve vyjádřila nesouhlas s postojem moskevského patriarchy Kirilla a vyhlásila svou nezávislost.
A tak se zdá, že z náboženství, založených na Knize knih (Bibli) vychází v reakci na válku zatím nejlépe judaismus. Pokud vím, žádný rabín ruské agresi nevyjádřil podporu, jako moskevský patriarcha Kirill, žádný rabín ruskou invazi nerelativizuje, jako papež František.
Většina rabínů a Židů obecně mlčí, ale mnozí z nich „hlasují nohama“, tedy odchází z Ruska. To je i případ bývalého vrchního moskevského rabína Pinchase Goldschmidta. Teprve v emigraci prozradil, jakým byl vystaven tlakům, aby veřejně podpořil „speciální operaci“ a když odmítl, měl problémy, které jej přiměly Rusko po třiceti letech opustit.
A není sám. Počet Židů, kteří odešli z Ruska do Izraele v srpnu přesáhl dvacet tisíc (z celkového počtu 160 tisíc Židů) a toto číslo ještě bezpochyby naroste.
Co je tedy pravda? Její popírání a zpochybňování se nevyhýbá ani představitelům křesťanských církví. Nemají monopol na pravdu a její hledání zůstává záležitostí svědomí každého jednotlivce.
Takže jak je to s pravdou? Nejspíše tak, jak v písni „Kdo ví jestli“ rockové skupiny Kabát: „S pravdou se šetří, možná proto, aby zbyla. Je flekatá jak dalmatin, je černobílá. Chudák holka, s dechem nestačí.“