Trochu jiný Den Země

Těsně po Velikonocích, 22. dubna, oslavíme Den Země. Jako každoročně bude mít podobu oslav a různých informačních a vzdělávacích akcí, zaměřených na propagaci a podporu ochrany přírody a životního prostředí člověka.

První ročník uspořádali v roce 1970 vysokoškolští studenti v San Francisku, brzy se však stal celosvětovou událostí, které se účastní milióny lidí. V letošním roce proběhne již 53. ročník.

Nejdiskutovanější současný globální problém je změna klimatu. Koncentrace hlavního antropogenního skleníkového plynu, oxidu uhličitého, je 420 ppm (0,042 %) a nadále stoupá. Taková situace tu byla naposledy v pliocénu, před třemi milióny lety a teplota byla o tři stupně vyšší, než dnes.

Nárůst teploty následuje vzestup koncentrace skleníkových plynů se zpožděním, takže svět může být teplejší o tři stupně někdy ve druhé polovině či na konci 21. století. Pokud se to stane, zanikne amazonský deštný prales (a pravděpodobně i další tropické lesy). Nastane chronický nedostatek vody a úpadek zemědělství.

Hlad sevře především vysušené subtropy a desítky miliónů lidí se dají na pochod, nastane stěhování národů. Běžně používanými se stanou nové pojmy – environmentální migranti a klimatičtí nomádi.

Abychom měli šanci tomuto zabránit a udržet zvýšení teploty do dvou stupňů Celsia, potřebovali bychom každoročně snižovat globální emise skleníkových plynů o sedm procent. Realita je taková, že zatím emise o dvě procenta ročně rostou.

Naši energii, finance i odhodlání v posledních dvou letech pohlcovala pandemie Covid 19. A sotva to nejhorší (doufejme) odeznělo, začal zločinec Putin válku proti Ukrajině a obecněji proti západní civilizaci.

Říká se, že ve válce mlčí múzy (umění). To je jistě pravda, ale také trpí lidé a sténá celá příroda.

V Evropě se oprávněně jednoznačnou prioritou stává bezpečnost, pomoc válčící Ukrajině i miliónům lidí (zejména žen a dětí) prchajícím před konfliktem.

Protože se nejspíš na Ukrajině letos nepodaří osít 40 % orné půdy, sníží se export pšenice a dalších plodin. Nedostatek potravin vyvolá nárůst cen a v nejchudších zemích Afriky a Blízkého východu nastane hlad. To způsobí občanské nepokoje, politické turbulence a také další migrační vlnu do Evropy.

Evropské země se nově příchozím budou urputně bránit, protože vstřícnost a dobrá vůle západní Evropy se vyčerpala v roce 2015 a vstřícnost a možnosti střední a východní Evropy nyní, kdy pomáháme obětem ruských nacistů.

Můj americký kolega Gerald O. Barney říkával, že „udržitelný rozvoj je strategie pro slunečné dny“. Teď zrovna na mezinárodní scéně moc slunečno není. Uvidíme, jestli a jak se to odrazí na průběhu letošního Dne Země.

V Evropské unii bude asi klíčovou otázkou, co s ambiciózním Green Dealem, tedy s opuštěním závislosti na fosilních palivech. Odložit, nebo rovnou zrušit? Nebo se naopak odhodlat k riskantnímu kroku urychlení této transformace? Může to vyvolat ekonomickou i politickou nestabilitu, na druhou stranu je to nejspolehlivější cesta, jak odstřihnout Rusko od mohutného penězovodu, kterým financujeme jejich imperialistickou rozpínavost.

Není to snadné rozhodování, na kterém se bude Česká republika díky nadcházejícímu půlročnímu předsednictví v Radě Evropské unie podílet (od 1. července 2022).

Pevně doufám, že naše předsednictví bude oproti tomu minulému (v první polovině roku 2009) důstojnější, promyšlenější a odvážnější. Tehdy jsme se prezentovali trapným heslem „Evropě to osladíme“, které celkem věrně odráželo to horší v naší národní povaze, švejkovskou vychytralost. Teď máme šanci ukázat, že jsme za těch třináct let trochu dospěli.

Jednou z klíčových výzev bude, jak v Evropě skloubit bezpečnost s environmentální bezpečností. Oslavy Dne Země by mohly pomoci tuto debatu iniciovat.