Putinova noční můra

Neomezený vládce Ruska, Vladimír Putin, měl po léta velký sen, který se postupně měnil v utkvělou představu a posedlost – obnovu velkoruské říše. To se teď mění v noční můru.

Započal nesmyslnou válku s Ukrajinou, která se však pro něj nevyvíjí vůbec dobře. Ruská armáda narazila na houževnatý odpor a neuvěřitelnou odvahu ukrajinského lidu. Evropa se probudila a kromě slov o solidaritě začala konečně Ukrajině dodávat účinné protiletecké, protitankové a další potřebné zbraně.

O tom, že nervozita v Kremlu silně stoupá, svědčí například tyto události posledních dní:

  • Do bojů společně s ruskými vojáky byli povoláni „zabijáci z Čečenska“. To mělo mít nejspíše zejména psychologický účinek, který se však zatím nedostavil. Následně Putin stáhnul z Afriky ke Kyjevu čtyři stovky žoldáků z tzv. Vagnerovy armády, kteří mají za úkol zabít prezidenta Zelenského, premiéra, členy vlády a bratry Kličkovy. Ruský prezident se tedy neštítí ničeho, když jeho armáda selhává.
  • Putin do války vtáhl svého vazala, běloruského diktátora Lukašenka. Nasazeni už byli jeho výsadkáři a pravděpodobně letectvo. Bělorusové Lukašenkovi určitě neodpustí, že poslal do války zabíjet nejbližší bratry – Ukrajince.
  • Objevují se obavy z kobercových náletů, kdy jsou velké plochy území srovnány se zemí. Možná by takto některá města byla dobyta, ale nikdo by pak už nebyl na pochybách, že Putin je válečný zločinec a masový vrah.
  • Putin nařídil pohotovost ruským jaderným silám a stupňuje svoje vydírání vůči Západu. To ale nebude fungovat. Musel by naprosto zešílet, aby způsobil jadernou apokalypsu. Během následné odplaty by zřejmě Rusko přestalo existovat.

Málokdy v dějinách se stává, aby bylo tak krystalicky jasné, kdo je kdo v souboji dobra se zlem. Současná válka ruského agresora s Ukrajinou je moderní provedení biblického boje Davida s Goliášem. Je třeba udělat maximum proto, aby i výsledek byl stejný. Od doby hitlerovského Německa nebyl v Evropě žádný stát v takovém opovržení, jako Putinovo Rusko. Jediný, kdo může tento zdroj opovržení zastavit a svrhnout, jsou sami Rusové.

Na druhé straně už teď můžeme říci, že tato tragická bratrovražedná válka zrodila opět po mnoha desetiletích velkého evropského státníka -  prezidenta Ukrajiny Volodymyra Zelenského. Způsob, jakým v posledních dnech vede svoji zemi proti mnohem silnějšímu okupantovi je úžasný, neuvěřitelný. Odmítl nabídku Američanů na evakuaci ze země do bezpečí s tím, že „potřebuje munici, nikoliv odvoz“. Po dlouhé době je to státník, který je ochoten přinést pro svoji zemi i tu největší oběť a kterému věříme, že jeho slova a činy nejsou v rozporu.

Není přehnané přirovnat dnešní Ukrajinu k Velké Británii a Zelenského k Churchillovi na počátku druhé světové války. Velká Británie zůstala nějakou dobu v odporu Hitlerovi naprosto osamocena, téměř bez šance. Přesto vzdorovala a nakonec zvítězila, především díky buldočímu odhodlání svého premiéra. Dnes Ukrajina statečně bojuje s Putinovými chorobnými ambicemi i za ostatní evropské země. A rychle si získává sympatie, obdiv i stále větší politickou, ekonomickou a zejména vojenskou podporu.

Jak to všechno skončí? Zatím s jistotou nevíme, ale věřme, že dobře. Každým dnem úspěšného vzdoru podpora Ukrajiny i šance na odražení agresora rostou. Ostatní státy se neodváží jít do války s jaderným Ruskem, ale narůstá počet zahraničních dobrovolníků, kteří přicházejí bojovat za Ukrajinu, za Evropu, ale v konečném důsledku také za lepší Rusko. Vzdor Ukrajiny, devastující ekonomické sankce i mezinárodní izolace na poli kulturním, vědeckém či sportovním snad ruskému národu pomohou, aby procitl a zbavil se své hanby.

Vladimír Putin, po pádu Berlínské zdi a následném rozpadu Sovětského svazu byl celkem pochopitelně frustrovaným důstojníkem KGB. Od chvíle, kdy se stal prezidentem, snil o tom, že vejde do dějin jako zachránce velkoruského impéria v hranicích bývalého SSSR a se silnou sférou vlivu v dalších zemích východní a střední Evropy.

Paradoxně to bude nejspíše on, kdo definitivně, nebo alespoň na velmi dlouhou dobu, pohřbí ruské velmocenské ambice. Pokud totiž Ukrajina uspěje a uchrání svoji svobodu, bude nepochybně dříve či později přijata do Evropské unie a definitivně potvrdí svoji orientaci na Západ, nikoliv na Východ. Do Severoatlantické aliance asi v dohledné době přijata nebude, ale to nevadí. Poté, co se nyní děje, budou určitě západní země ochotny ji vybavit spoustou moderních, vysoce účinných zbraní. To, společně s právě prokázaným odhodláním svoji zemi bránit, odradí jakéhokoliv potenciálního agresora.

A protože příklady táhnou, dovolím si závěrem jednu předpověď. Po Ukrajině se zbaví svého diktátora i občané Běloruska a vydají se na cestu ke svobodě a nezávislosti. Za nějaký čas získají svoji plnou nezávislost i Gruzie a Moldavsko a možná i další bývalí vazalové Sovětského svazu. Putinovi a jeho lidem se definitivně rozplyne sen o mocné a obávané říši, ale pro ruský národ to bude znamenat procitnutí ze zlého snu a osvobození.