Evoluční teoretikové Niles Eldredge a Stephen Jay Gould zformulovali v roce 1972 tzv. teorii přerušovaných rovnováh. Biologická evoluce podle nich probíhá v náhlých rozpucích, kdy vždy po katastrofě (např. srážka Země s asteroidem) dochází následně k rychlému a bohatému rozrůzňování nových rostlinných a živočišných druhů. Po čase se katastrofou uvolněné ekologické niky (životní prostor) nasytí a vznikání nových druhů se zpomaluje. V ekosystémech se utváří nová dynamická rovnováha, situace se stabilizuje. Eldredge s Gouldem takto doplnili Darwinovu evoluční teorii.
Teorii přerušených rovnováh můžeme aplikovat také na změny ve společnosti. Existují dlouhá období společenské rovnováhy, kdy probíhají jen malé, kontinuální změny. Jednou za čas však přijde diskontinuální změna, období krize a rozpadu starých pořádků, transformace a následně nově vzniklé rovnováhy. Ekonom Joseph Schumpeter to nazýval „vlnami kreativní destrukce“, americký futurolog Peter Bishop mluví o „vlnách destruktivní kreativity“.
Důležité je, že transformace (období přechodu z jedné éry do druhé) je doprovázeno obdobím poklesu (v přírodě pokles počtu druhů, ve společnosti např. pokles ekonomické aktivity). Je to podobné, jako když se chceme na horách dostat z nižšího vrcholu na vrchol vyšší, také obvykle musíme nejdříve sestoupit níže (do sedla), než začneme zase stoupat. Ti, kteří dokážou odhadnout, jak budou vypadat základní charakteristiky nové éry, mají velkou výhodu.
Blíží se parlamentní a následně prezidentské volby, ale nezdá se, že by si politické strany a hnutí či občané připouštěli, že se dost možná blížíme k mnohem zásadnější změně, než je obsazení Poslanecké sněmovny, ustavení vlády či výběr prezidentského kandidáta. Přitom signálů přicházejících změn mohou vnímaví jedinci zachytit dost – klimatické změny, problémy s dostupností vody, degradace půdy, vznik úplně nové kategorie migrantů – tzv. environmentálních uprchlíků apod. Bezpečnostní experti by mohli mluvit o rizicích nelegální migrace, terorismu, nebezpečí regionálního jaderného konfliktu, ale také o důsledcích následné ekonomické recese či náhradě pracovních míst rychle postupující automatizací a robotizací.
Problémem je, že netušíme, co bude spouštěčem „diskontinuální změny“, tedy civilizační krize. A tak tato rizika raději ignorujeme a předstíráme, že současné pořádky vydrží „na věčné časy“, nebo alespoň ještě hodně dlouho.
Nechci být falešným prorokem, ale může se stát, že lidé zvolení v říjnových volbách, aby vedli naši zemi další čtyři roky, budou muset čelit stupňujícím se krizím nebývalého rozsahu, tedy prvním vážným projevům diskontinuální změny. Budou stát před výzvou formulovat nové vize a strategie budoucího vývoje, kdy se staré pořádky budou hroutit a nová éra se bude jen postupně vynořovat ze společenských turbulencí a chaosu. A budou-li poctiví, budou muset také spoluobčany připravit na to, že nějakou dobu prostě nebude lépe. To je samozřejmě psychologicky těžko únosné pro politiky i pro občany.
Tento proces, byť nesnadný a určitě ne bezbolestný, nemusí být vnímán jen negativně. Americký spisovatel a futurolog Alvin Toffler k tomu říká: Jsme poslední generací staré civilizace a první generací civilizace nové. Dnes není základní politickou otázkou, kdo kontroluje chod posledních dní průmyslové společnosti, ale kdo vytváří novou civilizaci, která nahradí průmyslovou společnost. Některé generace jsou zrozeny k tomu, aby tvořily, jiné udržují civilizaci.
Ano, potřebujeme lidi, kteří „udržují civilizaci“, tedy staré pořádky. Ale stále naléhavěji potřebujeme i vizionáře, chcete-li dokonce snílky, kteří dokáží vytušit a zformulovat obrysy nové civilizace, nových pořádků, které budou následovat po diskontinuální změně, která zákonitě přijde.
Potíž je v tom, že zatím nevíme, kdy změna přijde, co bude jejím katalyzátorem a jaký bude její průběh. Proto si přejme, abychom v říjnových i lednových volbách měli šťastnou ruku a z nabízených kandidátek a konkrétních kandidátů vybrali kvalitní osobnosti. Takové, které umí nejen udržovat stávající stav, ale dokáží nás vést i obdobím turbulencí a nelehkých časů. Ty přijdou možná dříve, než jsme dnes ochotni si připustit.