Před padesáti lety vyhlásila OSN 5. červen Světovým dnem životního prostředí. První ročník se pak uskutečnil v roce 1974 pod heslem „Pouze jedna Země“.
Mnohem dříve, před třemi sty lety, objevil nizozemský admirál Jacob Roggeveen Velikonoční ostrov. Stalo se to 5. dubna 1722. Protože byla zrovna velikonoční neděle, bylo zřejmé, jaké ostrov dostane jméno.
Jak spolu tyto dvě události souvisí? Velikonoční ostrov je příkladem malé, izolované společnosti, která zničila sama sebe nadměrným využíváním přírodních zdrojů. Je to modelový a varovný příklad pro dnešní globalizovanou společnost.
Na Velikonočním ostrově o rozloze 171 km2 žilo něco mezi 6 – 30 tisíci obyvateli uprostřed Tichého oceánu. Na planetě Zemi žije dnes osm miliard obyvatel, která je izolovaná v kosmickém prostoru. Stejně jako domorodci neměli šanci uniknout z Velikonočního ostrova, my nemůžeme opustit Zemi.
Na Velikonočním ostrově to skončilo velmi špatně – kolapsem společnosti a kanibalismem. Jak to dopadne s námi, zatím zůstává otevřenou otázkou.
Životní prostředí člověka je velmi komplikovaný a komplexní systém. Potřebujeme zjednodušení reality, tedy model. Jeden takový model formuloval před třiceti lety bývalý federální ministr životního prostředí Josef Vavroušek. Rozlišoval složky životního prostředí (ovzduší, voda, půda,…), přírodní a antropogenní faktory, které ovlivňují kvalitu životního prostředí pozitivně či negativně (např. intenzita slunečního záření, objem a způsob čerpání přírodních zdrojů, vnášení cizorodých látek do ekosystému,…) a důsledky změn kvality životního prostředí (zdravotní, sociální, etické, ekonomické a politické důsledky).
Dále rozlišoval primární rovinu jevů, které odpovídají bezprostředně zřejmé a měřitelné jevy (například vypouštění emisí oxidu uhličitého). Do sekundární roviny patří zprostředkované a těžko měřitelné jevy (např. klimatická změna). A konečně třetí rovinu jevů představují hluboké souvislosti, které probíhají s dlouhým časovým odstupem od jevů nižších úrovní a jsou velmi těžko měřitelné (např. změny hodnotových orientací obyvatel).
Vavrouškův model je výstižný a kvalitní, ale pro většinu laiků stále velmi komplikovaný a těžko uchopitelný. Je tedy možné vzít si velmi malé, izolované území a poučit se z jeho vývoje. Velikonoční ostrov se přímo nabízí.
Polynésané osídlovali odlehlé tichomořské ostrovy pravděpodobně z Asie (tedy nikoliv ze západního pobřeží Jižní Ameriky, jak se domníval známý norský mořeplavec Thor Heyerdahl). Velikonoční ostrov byl osídlen okolo roku 700 našeho letopočtu. V době největšího rozmachu na něm žilo až třicet tisíc lidí. To by odpovídalo hustotě 175 obyvatel/km2, což je srovnatelné s dnešními evropskými zeměmi (Česká republika má hustotu 130 obyvatel/km2).
Před příchodem lidí byl Velikonoční ostrov po statisíce let pokryt subtropickým lesem. Odlesňování začalo s příchodem prvních obyvatel a dokončeno muselo být před příjezdem Jacoba Roggeveena, který našel na ostrově spoustu obřích soch (jejich stavbou místní náčelníci asi dávali najevo svůj vliv a význam), ale žádný les.
Známý americký geograf Jared Diamond v knize „Kolaps: proč společnosti zanikají a přežívají“ (česky 2008) odhaduje, že odlesňování bylo dovršeno již v období 1200 – 1400 našeho letopočtu. Následoval rychlý úpadek.
Vymizely všechny druhy stromů, lidé neměli palivové dříví a nemohli se za chladných nocí zahřát. Následovala vodní eroze způsobená zemědělstvím, vymizela travnatá krajina. Následoval hladomor, populační kolaps a propuknutí kanibalismu. Někdy kolem roku 1680 společnost Velikonočního ostrova úplně zkolabovala a propukla občanská válka. Zhroutilo se náboženství i moc náčelníků, kterým prostí lidé dávali kolaps za vinu.
Zánik pak bohužel dovršili Evropané po roce 1722, kteří tam zavlekli infekční nemoci a využívali domorodce na nucené práce. V roce 1872 už zbývalo na Velikonočním ostrově jen 111 původních obyvatel. Potomci těchto obyvatel se dnes postupně snaží o vzkříšení hrdosti na vlastní kulturu.
Již zmíněný Jared Diamond celý proces zobecňuje následovně. Kolaps dávných společností (nejen na Velikonočním ostrově) byl způsoben zejména ekologickými problémy, mezi které patří odlesnění, eroze půdy a pokles úrodnosti, problémy s vodou, nadměrný lov a rybolov, působení dovezených živočišných a rostlinných druhů na původní druhy, nárůst lidské populace a neudržitelná intenzita vlivu této populace na životní prostředí.
K těmto osmi tradičním environmentálním faktorům ohrožujícím společnosti přidává Diamond ještě čtyři další, charakteristické pro dnešní dobu: změna klimatu způsobená lidmi, hromadění toxických látek v životním prostředí, nedostatek energie a úplné využití fotosyntetické kapacity Země pro potřeby člověka.
Jaké z toho plyne poučení pro nás nyní, na Světový den životního prostředí? Kolapsy společností se vyskytovaly v různých dobách a na různých místech. Jejich intenzita byla rozdílná. Kolaps neznamená nezbytně zánik, ale může vést k transformaci a regeneraci společnosti. Průběh tohoto procesu závisí do značné míry na nás. Naší výhodou je, že se můžeme poučit ze zkušeností a chyb našich předků, včetně obyvatel Velikonočního ostrova.