Nejsem pesimista ani optimista, ale nikdy neztrácím naději, řekl kdysi Václav Havel. Naděje je dost možná klíčové téma pro rok 2018, který právě začíná.
Před sto lety vzniklo Českoskovensko a to je dobrý důvod k zamyšlení nejen nad naší dosavadní cestou, ale především nad dalším směřováním a smyslem tohoto směřování.
Téměř polovinu století zde vládly dva brutální totalitní režimy. A když jsme se jich konečně zbavili, do tří let se Československo rozpadlo. Ale naděje neumřela, oba nástupnické státy kráčí dál po různých, ale velmi podobných cestách.
Až do výročí založení Československa (28. října) se budou jistě objevovat četné vize, návrhy a očekávání, jak dál. Nic proti tomu, jen není na škodu připomenout postřeh Christiana Willarse (pseudonym českého filozofa, který žil v emigraci, vlastním jménem Oswald Kostrba Skalický), který se domníval, že se v moderních českých dějinách opakuje jakýsi klasický vzorec, který vypadá následovně:
- koncipování velké myšlenky;
- nedůsledný pokus o její uskutečnění;
- konfrontace s jejími odpůrci;
- kapitulace;
- katastrofa;
- nový začátek za horších předpokladů (návrat k bodu 1).
Na druhou stranu je zřejmé, že některým národům se nejen koncipování, ale především prosazení a realizace „velké myšlenky“ podařilo. Za všechny uveďme příklad Skotska (popisuje jej obšírně Ivo Budil ve sborníku editovaném Šárkou Waisovou Ve stínu modernity: perspektivy a problémy rozvoje, 2005).
Ve druhé polovině 18. století došlo k výrazné socioekonomické a kulturní transformaci Skotska, k „explozi skotského génia“. To bylo dlouhou dobu považováno za chudou a zaostalou zemi na periférii západní civilizace. Skoti byli vnímáni jako divoký, nezkrotný, hrubý, nezávislý, loupeživý a nesmírně krutý národ. Zemědělství bylo na primitivní úrovni, prakticky neexistovala kvalifikovaná řemeslná výroba, země byla pouhým dodavatelem surovin.
Přes všechny tyto překážky se Skotsko stalo v průběhu 18. a 19. století modelem pro všechny společnosti, které procházely modernizací a industrializací.
Začalo to pravděpodobně vznikem soustavy farních škol, který představoval nejrozsáhlejší školský systém tehdejší Evropy. Gramotnost a matematické dovednosti připravily Skoty v průběhu několika desetiletí na vstup do moderní doby. Prakticky v každém odvětví zrodili tito kdysi chudí a nevědomí lidé úspěšné myslitele. Skotské univerzity získaly náskok před anglickými vysokými školami především v exaktních a aplikovaných vědách.
Dva milióny Skotů, kteří zahrnovali obchodníky, vojáky, lékaře, inženýry i misionáře migrovali na všechny kontinenty a pomáhali s transformací místních společností. Skotští intelektuálové se prosadili v biologii, geologii, chemii, ve fyzikálních i matematických oborech, ale také v sociálních vědách. Ovlivnili významně sociologii, psychologii, historii, ekonomii a antropologii.
Tento příklad není ojedinělý. Podobný zázrak se odehrál ve druhé polovině 20. století v Singapuru. Nejdříve to byla britská kolonie, malý ostrov bez nerostných surovin, na kterém byla nejzajímavější jeho strategická poloha pro námořní (a dnes i leteckou) dopravu.
V letech 1964 – 1965 se Singapur stal členem Malajské federace, ale toto spojenectví nedopadlo dobře. Pak se Lee Kuan Yew (v letech 1959 – 1990 byl předsedou singapurské vlády) rozhodl z pestré směsice lidí mnoha etnik a náboženských vyznání vybudovat nový, singapurský národ. Uspěl a ještě během svého života se stal legendou (zemřel v roce 2015, ve věku 91 let).
Mohli bychom zmínit další příklady – úspěšnou modernizaci Japonska, nebo vznik státu Izrael a jeho neuvěřitelně úspěšné inovace v oblasti obrany, zemědělství, ale také a především ve vědeckém výzkumu a poznání.
Jaké byly předpoklady, které spustily explozi skotského (singapurského, japonského, izraelského,…) génia? Dají se napodobit a zopakovat v období přechodu z dnešní industriální společnosti na postindustriální společnost, jejíž obrysy zatím jen tušíme? Může dojít k explozi českého (slovenského, středoevropského) génia?
Zatím nevíme, ale rok 2018 a oslavy výročí založení Československa by mohl být dobrou příležitostí, abychom se nad tím systematicky zamýšleli. Nemusíme se jen držet při zemi, můžeme klidně snít o věcech nových, odvážných, v očích skeptiků „nereálných“. Jak kdysi poznamenal americký filozof, esejista a básník Henry David Thoreau: Jestliže jste postavili vzdušný zámek, vaše práce nemusí být zbytečná. Nyní k němu udělejte základy.