Donald Trump ke Dni nezávislosti (4. července) se skromností sobě vlastní prohlásil, že velmi brzy bude americká vlajka na Marsu. Tedy že tam řekněme do deseti let přistane kosmická loď s americkou posádkou. Je to velkohubý žvást, o jehož účelu můžeme jen spekulovat.
21. července si připomínáme padesáté výročí přistání prvních lidí na Měsíci. Když prezident Kennedy po Gagarinově letu do kosmického prostoru v dubnu 1961 vyhlásil, že do konce desetiletí budou Američané na Měsíci (a dají tak světu najevo, že jsou to oni, kdo hraje ve světě vědy a rozvoje technologií prim), nikdo mu nevěřil. Přesto se to stalo.
Po velkém vzepětí však přichází obvykle únava, vyčerpání, stagnace. To platí na úrovni jednotlivců, států i celých civilizací.
Před padesáti lety jsme přistáli na Měsíci, ale před 47 lety jsme tam byli naposledy (v prosinci 1972). Od té doby nic. Americká veřejnost měla tehdy pocit, že program Apollo je příliš drahý a americký Kongres jej „zaříznul“, přestože byly připraveny další lety.
Prosadila se skromnější verze pronikání do blízkého kosmického prostoru – program opakovaně využitelných raketoplánů a budování Mezinárodní vesmírné stanice na oběžné dráze (ISS).
To se nakonec ukázalo jako strategická chyba, alespoň podle slov bývalého ředitele NASA (Národní úřad pro letectví a kosmonautiku) Michaela Griffina. V raketoplánech se utopilo 150 miliard dolarů, ISS stála více než 100 miliard dolarů. Kompletní program Apollo, během něhož Američané pětkrát přistáli na Měsíci, stál pouhých 25 miliard dolarů. Ne vždycky platí „hlas lidu, hlas Boží“.
V roce 2005 NASA ohlásila novou koncepci lodi pro let na Měsíc do roku 2018, vybudování lunární základny a následnou výpravu na Mars.
Rok 2018 minul a let na Měsíc je v nedohlednu. Možná se uskuteční do konce příštího desetiletí, ale realizovat jej mohou ambiciózní Číňané. Nebo možná nějaká americká či nadnárodní soukromá společnost, financovaná několika miliardáři – vizionáři.
Úplně jiná liga je let na Mars. Vzdálenost k Měsíci je 380 tisíc kilometrů a let trvá tři dny. Mars je od nás vzdálen průměrně 225 miliónů kilometrů a let k němu by trval půl roku (plus pobyt na Marsu a cesta zpět).
Takový výlet by stál odhadem stejně jako roční výdaje USA na zbrojení (600 miliard dolarů). Není vůbec jisté, jestli by posádka přežila, protože DNA v buňkách astronautů by byla asi poškozena kosmickou radiací, před kterou není možné se při dlouhodobém letu zcela chránit.
Pokud by posáka nepřežila, očekávaný triumf by se změnil ve velké fiasko. Popřejme tedy americkému prezidentovi hodně štěstí při naplňování jeho smělé vize zapíchnout brzy americkou vlajku do povrchu Marsu.
Pět úspěšných letů na Měsíc před půlstoletím ukázalo, že po heroickém výkonu přišla u americké veřejnosti i politických představitelů ztráta elánu v programu Apollo pokračovat.
Úvahy o letu na Mars však nejsou bezpředmětné. Dávají nám ještě důležitější, zásadní poučení. Země je naším domovem a osudem, neutečeme z ní. Snění o kolonizaci Marsu či jiných planet poté, co si naši planetu zničíme, není jen dětinské, je přímo stupidní.
V dlouhodobém horizontu (staletí až tisíciletí) může být samozřejmě všechno jinak. Krátkodobě vědecký pokrok a rozvoj technologií přeceňujeme, dlouhodobě spíše podceňujeme. Když se Kryštof Kolumbus vydával před pěti sty lety na svoji odvážnou cestu do Indie, netušil, že objeví Ameriku. Ale hlavně netušil, že jednou bude Amerika či Indie pohodlně dosažitelná pro každého během několika hodin díky letecké dopravě.
Když pohlédneme v noci na hvězdy, můžeme jich vidět okem z jednoho místa přibližně dva tisíce. Nejbližší hvězda, Proxima Centauri, je vzdálená 4,3 světelných let. Dosáhnout jí by s dnešní technologií trvalo 25 tisíc let. To je poněkud demotivující.
Takových hvězd, jako Proxima Centauri je v naší galaxii (Mléčné dráze) sto miliard. Ve známém vesmíru je pak více než sto miliard galaxií.
Možná se nám jednou brány vesmíru otevřou. Ale bude to za dlouhý čas a až po nějakém zásadním průlomu v našem poznání. Budoucí Kolumbové se tedy budou mít čím zabavit.
Moje generace si však bude do konce života pamatovat televizní přenos z přistání a prvních kroků Neila Armstronga a Edwina Aldrina na povrchu Měsíce. Armstrongova slova „malý krok pro člověka, velký skok pro lidstvo“ je jedním z krásných symbolů druhé poloviny 20. století.
Snad najdeme i ve 21. století podobně smělý, ale uskutečnitelný cíl, pro který by se lidé dokázali nadchnout a vidět v něm hluboký smysl.