- srpna uplyne 60 let od chvíle, kdy Martin Luther King přednesl u Lincolnova památníku ve Washingtonu projev „I Have a Dream“ (Mám sen). Volá v něm po konci rasové diskriminace ve Spojených státech. V rámci „Pochodu na Washington za práci a svobodu“ mu naslouchalo 200 tisíc účastníků demonstrace.
Projev je velmi inspirativní po obsahové stránce, ale je také perfektním příkladem vize, která má moc změnit sen v realitu (nebo změnu alespoň iniciovat, napomoci jí). U obou aspektů se krátce zastavme.
Kingova řeč je snadno dohledatelná na internetu, takže na ukázku jen několik citací:
„Amerika nedojde klidu a pokoje, dokud černochům nepřizná jejich občanská práva. Na cestě za svým plnoprávným postavením se sami nesmíme provinit bezprávím.“
Bylo by zajímavé vědět, jak by dnes Martin Luther King reagoval na rabování, žhářství a demolování cizího majetku např. v průběhu protestů proti policejní zvůli a brutalitě, a jestli by protestujícím připomenul, co formuloval již před šedesáti lety:
„Nesnažme se uhasit žízeň po svobodě z pohárů hořkosti a nenávisti.“
A dále: „Sním o tom, že jednoho dne budou moci potomci někdejších otroků usednout jako bratři u jednoho stolu s potomky někdejších otrokářů. … Sním o tom, že mé čtyři malé děti budou jednoho dne žít v zemi, kde nebudou posuzovány podle barvy své kůže, ale podle kvality charakteru. O tom sním.“
Nevíme, kolik je dnes bělochů, ale také černochů (Afroameričanů) připraveno „usednout jako bratři u jednoho stolu“. Snad se alespoň podíl ochotných u obou skupin zvětšuje.
Nevím také, jak by King reagoval na snahu o nápravu dřívějších chyb tzv. „afirmativní akcí“, tedy např. upřednostňováním dříve znevýhodněných skupin při přijímání ke studiu na vysoké školy. Je to dodnes kontroverzní otázka, která občas končí u soudu, resp. některým americkým univerzitám již soudy nařídily, aby tuto praxi opustily.
Pro nás, co nežijeme ve Spojených státech, je ale možná ještě zajímavější Kingova řeč jako příklad dokonale formulované vize.
Vize je vůdčím principem u dlouhodobé, transformativní změny, ať už na úrovni státu, obce, firmy, či jednotlivce. Vize má být věrohodným obrazem (představou) budoucnosti, nikoliv těžko uchopitelnou ideou, abstraktní koncepcí. Například sportovci mají své jasné a konkrétní vize – trofeje, medaile, odměny, uznání.
Americký futurolog Peter Bishop považuje řeč Martina Luthera Kinga za příklad, který obsahuje všechny prvky vize:
- Je to obraz, nejenom idea. Řeč je vyplněna obrazy útlaku a svobody.
- Je to o budoucnosti, ne o minulosti.
- Je atraktivní, přesvědčivá, podmanivá.
- Je odvážná a ambiciózní, ale také uskutečnitelná.
- Představuje to nejlepší, co můžeme udělat.
- Je jedinečná, toto je náš čas. Když to neuděláme my, nikdo jiný to za nás neudělá. Čas přišel právě teď.
- Motivuje a „elektrizuje“. Inspiruje lidi, aby učinili neobyčejné věci, aby byli součástí něčeho většího, než jsou oni sami, aby se vskutku stali součástí historie.
Dnes má většina organizací prohlášení vize (vision statement), ale nemají vizi. To není to samé, stejně jako mapa není to samé, co území, které zobrazuje.
Když účastníci shromáždění slyšeli Kingovu řeč, cítili se hrdými a privilegovanými, že mohou být součástí něčeho takového. Byli iniciátory změny mentality v realitu.
Proto by se každý, kdo chce spoluvytvářet vizi své organizace, podniku či komunity, měl inspirovat Kingovým projevem. Je totiž velmi snadné zaměnit vizi za pseudo-vizi. Například „společnost s miliardovým majetkem“, nebo „expanze do 50 zemí“ jsou ve skutečnosti cíle, nikoliv vize. A další důležitá věc – vize a její vyhlášení jsou jen tak mocné, jak silný je závazek (odhodlání) vizi opravdu uskutečnit.
Martin Luther King formuloval svoji vizi téměř přesně sto let po zrušení otroctví ve Spojených státech. O pět let později, 4. dubna 1968, byl v Tennessee zastřelen. Sen o potomcích otroků sedících jako bratři u jednoho stolu s potomky otrokářů se zatím nenaplnil, ale díky jeho vizi jsme mu o něco blíže.