Na začátku prosince loňského roku se konala v Dubaji osmadvacátá konference OSN o změně klimatu (tzv. Conference of the Parties - COP 28). V závěru roku Rusové provedli zatím nejintenzívnější bombardování ukrajinských měst od Lvova na západě, přes Kyjev, až po Oděsu, Dnipro či Charkov na východě a útoky pokračují i na počátku letošního roku.
Jak spolu tyto dvě zprávy souvisí? Více, než se na první pohled zdá. Jeden z hlavních požadavků více než poloviny států zúčastněných na summitu v Dubaji bylo postupné ukončení využívání fosilních paliv pro energetické účely. Nepřekvapivě nedemokratické státy vyvážející ropu (Saudská Arábie, Rusko, Irák a další) byly proti.
Pořadatelská země lavírovala někde mezi těmito protichůdnými požadavky. Sjednocené arabské emiráty jsou totiž sedmým největším těžařem ropy na světě a prezident konference, sultán Ahmed al-Džábir, byl v poněkud schizofrenním postavení, protože je zároveň šéfem Národní ropné společnosti ADNOC.
Téměř stovka zemí, včetně všech států Evropské unie, požadující postupné ukončení těžby a využívání ropy, plynu a uhlí, narážela zejména na odpor Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC). Takže se vedly nekončící diskuse, jestli má jít o „odchod od fosilních paliv“, nebo jen „přechod od fosilních paliv“.
Podobně absurdně argumentovaly země OPEC, společně s Ruskem, že konference by se měla zaměřit na snižování emisí a nikoliv na zdroje skleníkových plynů, způsobujících klimatickou změnu. Inu, když se to hodí, dokážeme zaměnit příčinu za následek.
Údajně se na COP 28 přihlásilo 97 372 delegátů, dalších 3074 účastníků se připojilo virtuálně, přes internet. To je celkem slušný příspěvek ke klimatické změně, když vezmeme v potaz energetické nároky letecké dopravy, ubytování, klimatizaci jednacích sálů atd.
Někdy šly výroky a postoje politických představitelů ostře proti sobě: „COP 28 v Dubaji musí znamenat začátek konce používání fosilních paliv. Fosilních paliv se prostě musíme zbavit“, prohlásil komisař Evropské unie pro oblast klimatu Wopke Hoekstra.
Oproti tomu indický premiér Naréndra Módí a náměstek ministra zahraničí Vinay Mohan Kwatra byli drsně upřímní: „Uhlí je a zůstane důležitou součástí energetických potřeb Indie.“ Prakticky identický postoj má sousední Čína, jen to takto explicitně neříká. Obě tyto země mají velmocenské ambice, procházejí procesem industrializace a reprezentují tři miliardy obyvatel planety.
Předsedkyně Evropské komise, Ursula von der Leyenová to vidí ještě jinak: „Globální emise musí dosáhnout vrcholu do roku 2025, musíme postupně vyřadit fosilní paliva a musíme snížit emise metanu.“
Očividně jsou evropské a indické požadavky v příkrém rozporu. Stejně jsou v rozporu slova a činy států, jejichž bohatství z velké části plyne z těžby fosilních paliv. Tuto skutečnost nejspíše nezmění ani další klimatická konference COP 29, která se uskuteční na konci letošního roku v Azerbajdžánu. To je stát, jehož bohatství a také vojenská síla stojí na ropě a plynu. A brutální vojenskou sílu použil k tomu, aby z Náhorního Karabachu vyhnal Armény.
O něco podobného, ale v řádově větším měřítku, se pokouší Rusko na Ukrajině. Rusko je „benzínová pumpa převlečená za stát“ (John McCain). V letošním roce chce na ozbrojené síly vyčlenit třetinu veřejných výdajů. Takže válku financuje ze svého nerostného bohatství na Sibiři a je mu úplně jedno, že emise skleníkových plynů nadále porostou.
Navíc nejde jen o fosilní paliva a výrobu a použití zbraní, ale také o zničenou infrastrukturu na Ukrajině. Při budoucí obnově Ukrajiny bude třeba obrovské množství oceli a cementu (kromě jiného), při jejichž výrobě vzniká enormní množství skleníkových plynů.
Pokud tedy hospodářsky a technologicky vyspělý svět (a zejména Evropská unie, které se to především týká) chce udělat něco důležitého pro ochranu klimatu, měli bychom razantně navýšit vojenskou a další podporu Ukrajiny, stejně jako vlastní výdaje na zbrojení (i když to nemusí být zrovna třetina rozpočtu, jako v Rusku nebo v Severní Koreji).
Evropská unie se podílí na celosvětových emisích skleníkových plynů asi 7 – 8 procenty a chce být co nejrychleji tzv. „uhlíkově neutrální“. Chce být vzorem a příkladem ostatním zemím a regionům. To je fajn, ale nemyslím, že s agresívním Ruskem za zády to má být nyní naše priorita.
Pokud Ukrajina s naší pomocí uhájí svoji svobodu, nezávislost a demokracii, bude moci Evropa do budoucna realizovat i své ambiciózní cíle v ochraně klimatu. Pokud zvítězí Rusko, bude mít i zbytek Evropy dlouhodobě úplně jiné starosti a priority. Navíc by se Rusko stalo inspirací a příkladem hodným následování pro další autoritářské a totalitní režimy, které pohrdají demokracií, lidskými právy i mezinárodními úmluvami (včetně klimatických závazků) a uznávají pouze právo silnějšího.