Jsou lidé bezcitné bestie?

Kamarád ze Slovenska je téměř vegetariánem. Maso si v prodejně nekoupí, v restauraci si řízek nedá ani náhodou. Ale pokud dostane maso od známého, který zvíře sám choval v důstojných podmínkách a s péčí, pak neodmítne. Takže vlastně není vegetarián, jen se nechce podílet na strašných podmínkách, za kterých jsou hospodářská zvířata chována ve velkochovech.

Evropský parlament se dohodl na zavedení chovu hospodářských zvířat bez klecí. Je velmi slušná šance, že by tento zákaz mohl začít platit ve všech státech Evropské unie ještě před koncem tohoto desetiletí. To je výborná zpráva, protože alespoň v Evropské unii bychom se vůči hospodářským zvířatům přestali chovat jako bezcitné bestie.

Většina z nás by už nedokázala sama zabít slepici či králíka, vše si koupíme naporcované a zabalené v supermarketu. Co se děje v zemědělských velkovýkrmnách nevíme a vědět nechceme, případně tyto informace ze svého vědomí a svědomí vytěsňujeme.

V klecích žije v členských státech EU více než 300 miliónů hospodářských zvířat. Slepice stojí na železných roštech a mají deformované nohy, jsou bez peří. Místo deseti let umírají po roce. Zvířata v klecích jsou týrána nejen absencí volného prostoru, ale také nepřirozenou stravou, nadbytkem světla atd.

Dnes těžko chápeme, jak mohli před pouhými 160 lety ve Spojených státech vlastnit svobodní občané otroky a chovat se k nim podle své libosti. Přitom jistě ne všichni otrokáři byli zlí lidé. Otrokářství prostě považovali za systém, který tu byl po tisíce let a z hospodářských i jiných důvodů není reálné jej zrušit. Dnes byste s takovou argumentací už nebyli nebezpeční, ale nechutně trapní.

Možná, že generace, které přijdou po nás, se budou s podobnou směsí úžasu a znechucení dívat, jak jsme se chovali k hospodářským zvířatům (ale také např. k živočichům, které zneužíváme na pokusy v kosmetickém či farmaceutickém průmyslu). 

Český filozof Erazim Kohák zdůrazňoval, že mezi lidmi a ostatními živočichy je jen jeden morálně závažný rozdíl, a to je svoboda. Avšak svoboda neznamená práva, ale především odpovědnost. A australský filozof Peter Singer už téměř půl století propaguje myšlenku, že schopnost trpět a cítit bolest (což je společné člověku i zvířatům) je dostatečným důvodem pro ohleduplnost.

Ohleduplnost znamená u hospodářských zvířat (i u všech vyšších živočichů) respektovat čtyři základní potřeby:

  • Možnost volného pohybu na dostatečném prostoru.
  • Přirozený cyklus dne a noci, činnosti a odpočinku.
  • Společenství svých bližních, včetně mateřských vztahů.
  • Přirozená strava odpovídající danému živočichovi.

Mimochodem, ještě před necelými dvěma sty lety byly tyto potřeby často upírány i africkým otrokům.

Lidé se upřímně zhrozili, když se po druhé světové válce dozvěděli o lékařských pokusech dr. Mengeleho v koncentračních táborech na dětech i dospělých. Přitom to byl člověk, který uměl být odvážný a vůči svým spolubojovníkům šlechetný. Zachránil například pod nepřátelskou palbou dva členy posádky z hořícího tanku. Získal Železný kříž prvního i druhého řádu za statečnost v boji. Na druhou stranu vůči vězňům v Osvětimi i jinde se choval ďábelsky krutě a snad i sám sebe přesvědčil, že je nezbytné přinášet tyto oběti na oltář vědy (snažil se např. vyvinout vakcínu proti skvrnitému tyfu).

Jak je možné tento strašný rozpor v chování Josefa Mengeleho vůči různým lidem pochopit? Jedno z možných vysvětlení dává Erazim Kohák: „Málokdo si povšimnul, že jediný rozdíl mezi výzkumy dr. Mengeleho a pokusy, které přijímáme bez povšimnutí byl ten, že dr. Mengele vedl čáru mezi zakázanými a povolenými živočichy mezi „árijci“ a „neárijci“, kdežto my ji vedeme mezi lidmi a šimpanzi.“

Myslím, že je to logické a věrohodné vysvětlení. Josef Mengele pravděpodobně věřil, že záleží na árijské rase, všechno ostatní je pouze materiál k vědeckému, hospodářskému či jinému použití. My se dnes chováme podobně vůči hospodářským zvířatům a živočichům obecně.

Proto je zákaz chovu v klecích tak důležitý. Je to první krůček na dlouhé, ale správné cestě. Evropská unie by také měla zakázat dovoz veškerých produktů ze zvířat chovaných v klecích a tím tlačit na ostatní státy, aby uznaly nehumánnost takového jednání a přestaly s tím.

Mezi mladými lidmi v Evropě celkem významně narůstá počet vegetariánů a veganů, kteří se už na týrání zvířat nechtějí podílet. To je velmi povzbudivé, i když pro většinu obyvatel České republiky a Evropské unie v brzké době asi nepřijatelné.

Nepohrdejme proto ani dílčími kompromisy. Podobně, jako můj slovenský kolega si můžeme pečlivě vybírat, jaké maso a další zemědělské produkty jsme ochotni koupit a pozřít. Nebo aspoň můžeme výrazně snížit spotřebu masných produktů. 

Za socialismu každý občan Československa spotřeboval v průměru přes sto kilogramů masa ročně. Dnes je spotřeba přibližně na 75 kilogramech na osobu a rok a určitě by se dala celkem bezbolestně ještě výrazně snížit, pokud se bude zlepšovat nabídka bezmasých pokrmů.

Bude to výrazný impuls pro naše zemědělce, aby přestali „vyrábět“ potraviny a devastovat živou přírodu i krajinu způsobem, který bude našim potomkům připadat nepochopitelný a neobhajitelný. Podobně, jako dnes nikdo neobhajuje otroctví či lékařské pokusy dr. Mengeleho.