Kdy a především jak válka na Ukrajině skončí, nevíme, ale pravděpodobně to bude někde mezi dvěma krajními možnostmi:
- Ukrajinci vyženou Rusy ze všech okupovaných území včetně Krymu a v plném rozsahu obnoví své původní hranice.
- Okupanti obsadí celou Doněckou, Luhanskou, Chersonskou a Záporožskou oblast a Ukrajina tak přijde o pětinu své rozlohy.
Přejme si a dělejme, co je v našich silách, aby se realizoval první scénář, nebo aby se k němu Ukrajina co nejvíce přiblížila. Avšak ať to dopadne jakkoliv, přijde čas na obnovu této těžce zkoušené země a na potvrzení jejího směřování do Evropské unie a snad i do NATO.
Znovu vybudovat svou zemi je úkol pro Ukrajince, ale my jim v tom musíme výrazně pomoci. Už jen proto, že v současnosti tamní vojáci umírají i za naši svobodu a bezpečí před ruskými expanzívními choutkami. A je třeba tuto pomoc začít promýšlet už nyní, nikoliv až nastane mír či alespoň dlouhodobé příměří.
Dobrou inspirací nám může být Program evropské obnovy, známý spíše jako Marshallův plán. Ten byl přijat americkým Kongresem 3. dubna 1948.
Hospodářská situace byla v Evropě po 2. světové válce velmi špatná. Většina Američanů byla proti poválečné pomoci Evropanům. Měli celkem oprávněný pocit, že už udělali dost, za naši svobodu položilo život 400 tisíc amerických vojáků.
Přesto generál a ministr obrany George C. Marshall společně s prezidentem Harrym S. Trumanem Plán evropské obnovy v Kongresu prosadili a uvedli v život. Bohužel se týkal jen šestnácti zemí západní Evropy, nikoliv střední a východní Evropy, které už byly pod vlivem Moskvy a plán musely odmítnout.
Dá se předpokládat, že obyvatelé evropských zemí se také budou zdráhat pomoci s obnovou Ukrajiny a budou si myslet, že už udělali dost. Nicméně Ukrajina bude po válce hospodářsky téměř v troskách a nejhorší by bylo ji v této situaci dlouhodobě ponechat a vystavit pocitům zoufalství a ztracených nadějí.
Američané po 2. světové válce také dobře věděli, že pokud Evropě ekonomicky nepomohou, železná opona možná nepovede od Štětína na Baltu až po Terst na Jadranu, ale komunistická sféra vlivu se posune dále západním směrem.
Po 75 letech máme tedy příležitost Marshallův plán zopakovat, nyní nikoliv jako program evropské, ale ukrajinské obnovy. Hlavní roli by tentokrát měly hrát evropské země. A to včetně zemí střední a východní Evropy, protože přes třicet let pobíráme štědré dotace z Evropské unie a je načase začít pomáhat těm, kteří naši solidaritu budou naléhavě potřebovat. Je na politicích, aby překonali nedůvěru a neochotu lidí pomáhat, stejně jako se to podařilo Trumanovi a Marshallovi ve Spojených státech.
Ukrajina má, na rozdíl od chudých rozvojových zemí, tradici podnikatelského ducha, industriálního rozvoje a má vybudovány funkční instituce a státní administrativu. Na druhou stranu bude asi velkým oříškem boj s korupcí na straně příjemců, ale i dárců pomoci. S korupcí je to jako s diamanty – je věčná. Jde o to, aby míra korupce byla co nejnižší.
Spojené státy zahrnuly do Programu evropské obnovy i hlavního nepřítele ve válce, poražené Německo. Zopakovat takovou velkorysost vůči Rusku nebude možné, protože Rusko, na rozdíl od Německa, neprojde bezpodmínečnou kapitulací a ještě dlouho bude nejspíše své zločiny popírat, případně zpochybňovat a bagatelizovat.
Paradoxně tedy prvním krokem poválečné obnovy Ukrajiny bude důkladné dozbrojení a vybudování silného obranného průmyslu, aby si Rusko uvědomilo, jak moc je každý nový pokus o expanzi bude bolet. Následovat budou další hospodářská odvětví, obnova infrastruktury, masívní vzdělávací programy atd.
Program evropské obnovy může být dodnes inspirací v tom, že George Marshall požadoval, aby iniciativa na konkrétní kroky vzešla z Evropy, nikoliv ze Spojených států. Každý stát začleněný do Marshallova plánu vypočítal své výdaje, které bude na rekonstrukci hospodářství potřebovat a ty byly následně projednány a po případných úpravách schváleny Američany.
Jedním z velkých nebezpečí pro blízkou budoucnost je, aby Evropa nezůstala ve své pomoci Ukrajině na půli cesty. Spojené státy zachránily prostřednictvím Marshallova plánu země západní Evropy poničené válkou. Tato pomoc byla poskytnuta rychle, bez průtahů. To položilo základy pro transatlantickou spolupráci i pro budoucí sjednocování Evropy.
Brzy dostaneme šanci tento akt velkorysé solidarity a spolupráce zopakovat, nyní vůči Ukrajině, budoucímu významnému členskému státu Evropské unie. A tentokrát bude Česká republika stát na správné straně železné opony.