Velvyslanec Maďarské republiky v ČR, Tibor Petö, tvrdí v souvislosti s uprchlickou krizí, že se nejedná o migrační vlnu, ale o stěhování národů, se kterým musíme dlouhodobě počítat. (LN, 23.10.2015) Může mít pravdu. Proud migrantů neustává ani v chladných a deštivých dnech a nikdo netuší, kdy a jak to skončí.
Co vede lidi k tomu, že opustí své domovy a utíkají? Samozřejmě válečné konflikty, ale ty jsou součástí většího a hlubšího problému, dlouhodobého života v chudobě bez perspektivy zlepšení situace. Bohaté a demokratické státy spolu neválčí. Bezvýchodná bída však plodí kulturu násilí, politický či náboženský radikalismus a v extrémních případech zhroucené státy s kulturou kmenových válečníků (kdo má zbraň, má respekt i pravdu). Proti takovému zlu se obyčejným lidem těžko bojuje. Jsou rukojmí či přímo oběti silnějších predátorů a jedinou životaschopnou strategií je útěk.
Rozvinuté a ekonomicky bohaté státy se snaží těmto regionům pomáhat v rámci programů rozvojové spolupráce, ale v těch nejproblematičtějších zemích se to příliš nedaří. Svět jako celek je velmi bohatý. Světový ekonomický produkt představuje 70 tisíc miliard dolarů. To znamená, že na jednoho obyvatele v průměru připadá 10 000 dolarů za rok. Přesto žije sedmina lidstva v absolutní chudobě a nevíme, co s tím.
Proč jsou některé státy materiálně bohaté a jiné chudé? Existují přinejmenším tři možná vysvětlení (přístupů k rozvoji je ve skutečnosti více, ale trochu si to zjednodušíme).
- Teorie závislosti.
Nejvlivnějším zastáncem byl v 50. letech 20. století argentinský ekonom Raúl Prebisch, který pokládal světové hospodářství za hierarchický systém, kde „centrum“ (vyspělé státy) vytváří závislou „periferii“ (rozvojové regiony). Stoupenci teorie závislosti doporučovali vládám Latinské Ameriky, Asie a Afriky hospodářskou politiku založenou na úsilí o dosažení ekonomické soběstačnosti. Tato teorie byla do 80. let 20. století v rozvojových zemích nesmírně populární. Plzeňský antropolog, Ivo Budil, trefně uvádí, že pokud lidé zjistí, že se věci nevyvíjejí dobře, mohou si položit otázku, proč tomu tak je, dvěma způsoby: První zní: „Co my sami děláme špatně?“ Druhá: „Kdo nám to způsobil?“ Hledání vnějšího nepřítele je vždy psychologicky únosnější.
- Vliv přírodních faktorů.
Tyto faktory jsou důležité, ale nevysvětlí vše. Pokud například nemáte přístup k moři, je to pro obchod a hospodářství obecně velká nevýhoda, ovšem jen pokud máte ne zrovna přátelské sousedy. Proto Švýcarsko či Česká republika tímto handicapem netrpí, ale Čad, Středoafrická republika, Niger, nebo Mali ano. V tropickém pásu prakticky nenajdete hospodářsky rozvinutý stát (s výjimkou Singapuru a zemí vyvážejících ropu a zemní plyn). Vysoké teploty a tropické nemoci udělají své. Na druhou stranu na ostrově Hispaniola v Karibiku leží Dominikánská republika a Haiti. Mají stejné přírodní podmínky. Přesto je Dominikánská republika rozvojový, ale solidně fungující stát. Haiti je dlouhodobě nejchudší země západní polokoule a prakticky zhroucený stát.
- Kulturní determinismus
Jeho kořeny lze nalézt v klasické práci sociologa Maxe Webera „Protestantská etika a duch kapitalismu“ z počátku 20. století. Základem hospodářské prosperity byla tehdy dle Webera v západní a severní Evropě kalvinistická víra v predestinaci a zaměření lidí na budoucnost, asketismus, tvrdou práci a podnikavost. V roce 1985 publikoval Lawrence E. Harrison přelomovou knihu „Zaostalost je stavem mysli – příklad Latinské Ameriky“. Je to zejména kultura, chápaná jako soubor místních hodnot a norem sdílených určitým společenstvím, která ovlivňuje míru prosperity tohoto společenství. Harrison formuloval čtyři hlavní faktory, které umožní společnosti dosáhnout hospodářské výkonnosti a prosperity. Jsou to míra sociální důvěry, náročnost etického systému, výkon autority (dnes bychom asi použili termín „dobré vládnutí“) a zaměření na soustavnou práci, inovace, úspory a zisk.
Osobně je mi nejbližší třetí přístup, ale všechny tři v sobě obsahují kus pravdy, zároveň však neobsahují pravdu celou. Jiní autoři zdůrazňují funkční instituce jako nezbytný předpoklad rozvoje, nebo právní zajištění kapitálu správnými doklady, aby byl použitelný na trhu.
Potřebujeme nějakou rozumnou syntézu těchto přístupů, která by nám snad umožnila najít účinný recept na rozvoj a pokrok v zaostalých regionech. Navíc tento „kámen mudrců“ potřebujeme najít rychle. A nejenom najít, ale také v reálném životě začít prosazovat. Jinak se mohou naplnit slova maďarského velvyslance o stěhování národů. Dnešní migrační vlna by se změnila v rozvodněnou řeku, kterou pak už žádný plot nezastaví.