Současná koronavirová pandemie zabila více než třicet tisíc lidí a dá se předpokládat, že celkový počet obětí dosáhne jednoho sta, možná několika set tisíc obětí. Aniž bychom chtěli snižovat závažnost situace, je dobré dát si tuto pandemii do souvislosti s ostatními infekčními nemocemi, které však ohrožují obyvatele zejména v chudých, rozvojových zemích.
Před příchodem současné pandemie infekční nemoci dýchacích cest (zápal plic a další plicní nemoci) zabily ročně 4 milióny lidí. S virem HIV žije více než 30 miliónů lidí a AIDS ročně usmrtí kolem 2 miliónů obětí. Malárie ročně zabíjí 1 – 2 milióny lidí, zejména v Africe.
Průjmovitá onemocnění (úplavice, cholera a další) usmrtí ročně asi 2 milióny lidí. Tuberkulóza zasahuje až třetinu světové populace, ročně zabíjí přibližně 2 milióny lidí.
Virus spalniček napadne každoročně 30 miliónů lidí, většinou dětí. Způsobuje úmrtí půl miliónu infikovaných ročně. A mohli bychom pokračovat dalšími infekčními nemocemi – dávivý kašel, tetanus, meningitida, syfilis,...
Nemoc Covid 19 je výjimečná v tom, že napadá rozvinuté i rozvojové země, bohaté i chudé obyvatele této planety. A zabíjí především starší, zdravotně již oslabené spoluobčany.
V rozvinutých zemích trpíme jednou mylnou představou, že dokážeme navždy vybudovat bezpečný, pohodlný svět. Nedokážeme. A protože jsme s tímto poznáním nyní velmi drsně konfrontováni, přijímáme bezprecedentní opatření, která paralyzují (doufejme, že jen na krátký čas) náš běžný život.
Ve Spojených státech už nyní vyčleňují na opětovné nastartování ekonomiky 2 200 miliard dolarů. To je větší částka, než činí celosvětové roční výdaje na zbrojení (ty představují 1 800 miliard USD). Česká vláda zatím navýšila deficit státního rozpočtu na 200 miliard korun. Je však jasné, že v USA, v České republice i všude ve světě budou náklady mnohem, mnohem vyšší, než si nyní připouštíme.
Připomíná to situaci z 11. září 2001. Naplánování a provedení útoků na Světové obchodní centrum a Pentagon stálo teroristy odhadem půl miliónu dolarů. Bezprostřední škody byly podle pojišťovacích společností odhadnuty na 50 miliard dolarů. Ale škody na americké ekonomice během jednoho roku po útoku překročily 500 miliard dolarů.
Podobně jako teroristé ve svém zvráceném jednání dosáhli s využitím jednoduchých a levných prostředků devastujícího účinku, tak i koronavirus je schopen během několika měsíců způsobit dříve nepředstavitelnou devastaci globálního hospodářství. Přitom je to primitivní vnitrobuněčný parazit, který prakticky obsahuje jen svoji genetickou informaci a je na rozhraní mezi živými organismy a neživou přírodou. Prostě, v jednoduchosti je síla Zde, bohužel, v negativním slova smyslu.
Současnou pandemii bezesporu překonáme, i když její důsledky budou ještě dlouho bolet. Považuji však za nezbytné upozornit na jednu důležitou věc, na souvislost této pandemie s klimatickými změnami.
Jakmile pandemie odezní, bude se celý svět snažit nahodit motor ekonomiky co nejrychleji do původních otáček. A na to doplatí naše schopnost vyrovnat se s klimatickou změnou.
V roce 2015 přijalo v Paříži 184 zemí závazek omezit produkci oxidu uhličitého tak, aby do konce století globální teplota nestoupla o více než 2 stupně Celsia oproti počátku průmyslové éry.
Největší producent oxidu uhličitého, Čína, však v období 2015 – 2019 své emise zvyšovala, nikoliv snižovala. V souvislosti s koronavirem a drastickým poklesem ekonomické aktivity se zde snížily emise CO2 o neuvěřitelných 25 %. Jenže nyní opět stoupají a stoupat budou, jak se Čína snaží ekonomický výpadek dohnat.
Spojené státy, druhý největší producent CO2, pod Trumpovým vedením rovnou od závazků z Paříže odstoupil. Třetí největší znečišťovatel, Evropská unie, vyhlásila „zelený úděl“ – plán na dosažení uhlíkové neutrality do roku 2050. Jenže stačí jedna pandemie a dobrá vůle i závazky budou nejspíše v troskách. Typickým příkladem je Česká republika, která prostřednictvím svého premiéra dává najevo, že Evropa by teď měla na zelený úděl a závazky uhlíkové neutrality zapomenout.
Čtvrtý největší producent oxidu uhličitého, Indie, své emise zvyšuje a bude v tom určitě pokračovat, až nemoc Covid 19 odezní. Rusko, pátý největší producent, se pro jistotu k ničemu v Paříži nezavázalo a nemůžeme tedy od něj nic pozitivního v této oblasti čekat.
Svět proto po pandemii už nikdy nebude takový, jako dříve. Nebude to však kvůli pandemii samotné, ale v důsledku naší podlomené vůle naplnit klimatické závazky z Paříže.
Pandemie koronaviru při vší své devastující síle má pro nás jednu příznivou vlastnost – působí ihned, přímo a velmi viditelně. Odborníci, politici i veřejnost jsou proto schopni také reagovat ihned, nebo jen s malým zpožděním.
Klimatická změna naopak přichází pomalu, zprostředkovaně, „neslyšně“, je těžko měřitelná. Důsledky našich činů (emisí skleníkových plynů) se projevují se značným zpožděním, ale nedají se už odvrátit.
Nyní tedy svět směřuje k tomu, že do konce 21. století globální teplota naroste nikoliv o 2 stupně Celsia, ale o 3 – 4 stupně. A můžeme se jen modlit, aby tento nárůst nepokračoval k ještě vyšším hodnotám ve 22. století, případně už na konci tohoto století.
Nyní máme v souvislosti s koronavirem špatných zpráv dost, proto nebudu líčit, jak vypadá pravděpodobný scénář vzestupu globální teploty o 3 – 4 stupně Celsia. Zůstaňme u konstatování, že svět se změní a nebude jako dřív.
Dnešní mladou generaci a generace následující čeká vytváření nové civilizace. Nejdůležitějším, protože limitujícím faktorem rozvoje se stane zbývající přírodní kapitál (zdroje a služby poskytované ekosystémy).
Aby byla společnost odolnější, bude muset být výrazně jednodušší a méně pohodlná, než ta současná. To však neznamená, že musí být horší, i když jiná bude určitě. Destrukce starého může být příležitostí pro vytváření něčeho nového. Je to výzva a projekt pro příštích zhruba sto let.