Není nad osobní zkušenost a prožitek. O klimatické změně a vysychající krajině debatují odborníci několik desetiletí, alč českou veřejnost to nechávalo skeptickou nebo přímo netečnou. Myslím, že letošní vedra jsou bodem zlomu. Popírači, pokud ještě nějací zůstali, to budou mít těžké.
Těžké to ale budeme mít my všichni. Díky skleníkovým plynům, které sedm a půl miliardy lidí chrlí do atmosféry (především oxid uhličitý ze spalování fosilních paliv, oxidy dusíku z automobilové dopravy a metan z živočišné produkce v zemědělství) jsme nevratně narušili klimatický systém a biosféra si teď hledá novou rovnováhu. Svět se promění a s ním i rozložení lidí a jejich životní podmínky na zemi.
Mluví se o potřebě mitigačních a adaptačních opatření, ale nalijme si čistého vína. Účinná mitigace, tedy snižování skleníkových plynů vypouštěných člověkem do ovzduší, není reálné. Přes nejrůznější globální dohody (Kjótský protokol v roce 1997, Pařížská dohoda v roce 2015) emise produkované člověkem stále stoupají. Emise rozvinutých států stagnují, případně mírně klesají, ale to je bohatě nahrazeno nárůstem vypouštěných skleníkových plynů v nově se industrializujících zemích.
Zbývá tedy adaptace, přizpůsobení se. Moc se nám to líbit nebude, ale nic jiného nám nezbývá. Pro názornost, co nás asi čeká, si vytvořme čtyři jednoduché scénáře, jak se situace v Evropě, včetně střední Evropy, může v průběhu 21. století vyvíjet.
- Čekání na zázrak
Pořád ještě zbývá maličká naděje, že vše, co se nyní děje, je planý poplach. V přírodě se v minulosti i bez působení člověka vyskytovaly nejrůznější výkyvy, turbulence, anomálie, po kterých následoval návrat do víceméně původního stavu. Je to však sázka do loterie a šance na „výhru“ jsou podobné jako v loterii. Nikdo z nás by za střízlivého stavu jistě nehrál ruskou ruletu (v komoře revolveru pro šest nábojů je jeden náboj, máte tedy přibližně 15 procentní šanci, že při hře zemřete). Mezivládní panel pro změnu klimatu již léta varuje, že při nezměněných trendech do konce 21. století globální teplota stoupne o dva a více stupňů Celsia. Konkrétně odhadl pravděpodobnost tohoto stavu na 85 či více procent. To znamená, že hrajeme s klimatickou změnou ruskou ruletu, ovšem nikoliv s jedním nábojem, ale s pěti náboji ze šesti možných. Doufáme, že nám to projde. Jistě, zázraky se občas dějí.
- Z pekla štěstí
Jevy v přírodě jsou komplikované, komplexní, vzájemně provázané, často mají kumulativní účinek. Z hlediska našich dnešních schopností a možností vědy jsou extrémně těžko předvídatelné. Mnozí teď předpokládají, že do střední Evropy dorazily subtropy a musíme si na to zvyknout. Nicméně možný je úplně jiný vývoj.
Kvůli tání ledovců v Arktidě a Grónsku se mění salinita vody v Severním ledovém oceánu. To může vést k „vypnutí“ Golfského proudu, údajně už je pokles proudění měřitelný. Golfský proud (a voda obecně) je ohromný rezervoár a přenašeč tepla. Pokud by Evropa o Golfský proud přišla, nastane ochlazení, možná až o šest stupňů Celsia. Toto se už stalo před 12 800 lety a na severní polokouli nastala malá doba ledová, která trvala 1 300 let. Tehdy došlo k protržení obrovského ledovcového jezera Agassiz v Severní Americe a to se vylilo do Atlantiku. Naředění slané vody v severní části Atlantického oceánu a změna teploty způsobily oslabení sacího efektu, který přivádí teplou vodu z tropického Karibiku na sever.
Scénář jsem nazval „z pekla štěstí“, protože bychom si v dlouhodobém výhledu moc nepomohli. Nesnesitelné životní podmínky ve většině Afriky a na Blízkém východě by spustily obrovskou migrační vlnu do míst, kde je naděje na přežití.
- Hledání rovnováhy I.
Aleš Farda z Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd uvádí, že během 21. století je možné čekan změnu teploty mezi dvěma a pěti stupni Celsia (LN, 4.8.2018). Předpokládejme tedy optimističtější variantu, vzestup o dva stupně. Bude to znamenat co nejrychlejší přechod z energetiky založené na spalování fosilních paliv na využívání obnovitelných zdrojů a úspornějších technologií. A to nejen v rozvinutých zemích, ale i v rozvojových zemích, které budou požadovat, aby bohaté země tuto transformaci financovaly.
Dva stupně Celsia vypadají přijatelně, ale v biosféře vyvolá i malé narušení rovnováhy řadu reakcí. Mark Lynas vidí ve své knize Šest stupňů. O naší budoucnosti na teplejší Zemi (2007) svět, který je o dva stupně teplejší, takto:
Vzrůst teploty přinese do Evropy letní vlny veder. Starší lidé budou muset toto období přečkávat v klimatizovaných krytech. Úroda, která vyžaduje letní deště, se doslova upeče na polích a lesy budou devastovat rozsáhlé požáry. V důsledku vysokých teplot a extrémního sucha poklesne růst rostlin asi o třicet procent. Suchý subtropický pás se posune ze Sahary směrem na sever. Počet dní s teplotami nad třicet stupňů Celsia naroste o 5 – 6 týdnů a srážky poklesnou o dvacet procent. Lidé budou migrovat z jihu Evropy na sever.
Pokud stoupne globální teplota do roku 2050 o dva stupně, nedokážou rostliny a živočichové dostatečně rychle posunout areál svého výskytu a více než třetina jich vyhyne. To může činit více než milión druhů. Hladina moří a oceánů stoupne o 5 – 6 metrů, i když toto může probíhat v dlouhodobějším časovém horizontu.
- Hledání rovnováhy II.
Nyní předpokládejme pesimističtější scénář, kdy biosféra bude hledat novou rovnováhu při vzestupu teploty o pět stupňů Celsia. Takový svět nápadně připomíná apokalypsu, jak ji líčí Zjevení sv. Jana: Lidé hynuli nesmírným žárem a proklínali Boha, který má moc nad takovými pohromami, ale neobrátili se, aby mu vzdali čest. (Zj. 16,9)
V moderní řeči by vzestup globální teploty o pět stupňů vypadal podle Lynase následovně:
Vzniká úplně nová planeta, z obou pólů zmizela ledová pokrývka. Tropické deštné lesy jsou spálené a zanikly. Stoupající hladina moří zaplavila pobřežní města. Lidem zbývají k životu zmenšující se oblasti, které zůstaly obyvatelné po dvojí krizi – po suchu a záplavách.
Snížení vlhkosti půdy vyvolá rozšiřování velkých pouští. To, společně s poklesem hladiny podzemních vod způsobí, že zemědělství ani počet obyvatel nebudou udržitelné v dnešním rozsahu. Může se ukázat, že naše prosperita byla vlastně jen mezihrou, šťastným vybočením, umožněné díky obrovskému potravinovému a energetickému vzestupu, který naše civilizace poháněla fosilními palivy. Drastické omezení lidské populace je jednoznačně nejpravděpodobnějším výsledkem rostoucích globálních teplot směrem k pěti stupňům.
Nevíme, který scénář nastane a možná to bude nakonec ještě jinak. Současná vedra a sucha však vysílají jasný signál mladým lidem, kteří budou řídit naši společnost v příštích desetiletích: ve 21. století budete čelit velkým výzvám, stejně jako naši předkové čelili ve 20. století, kromě jiného, dvěma světovým válkám, nacismu a komunismu. Jedna z těchto výzev získává v těchto dnech zřetelné obrysy. Je to klimatická změna a sucho.